Štítek Vzdušné zámky

Kolem mých smyslů přeběhla liška.Než jsem ji stačil ucítit, nahmatat, ochutnat, uslyšet a uvidět,zase zmizela.

Začal víkenda začalo pršet. Až skončí víkend,přestane pršet. Tak to u nás chodí.

Když se narodil,stoupli si kolem jeho postýlky.Každý, kdo se do ní naklonil řekl – Toho neznám.Poslední řekl – Vítej.

Tento den je šedivý uvnitř i vně.Poznamenám ho do svého deníku a učiním ho tak mírou. Každý další den,bude jeho násobkem nebo podílem.Tak jako já.

Měsíc si jednou vychází teď,podruhé zas jindy. Jako by se nemohl rozhodnout,zda-li je spíš Sluncem nebo jeho odrazem.

Hle,na nebi jako kapesník,bílý měsíca pod ním,dvě sněhové vločky,dvě bílé labutě na rybníce,cosi sobě povídají.

Dálné ostrovy jako ostrov moře se dotýká moře ostrovatak se moře moře dotýká ostrova ostrova jsou jak jsou v příměří příměří

Holku s copem vázaným,potkal jsem ve městě,neusmála se pro mě.Usmála se pro jiného.Ta nevěrnice, nevěrná.

V rozmývaném uhlutopí sestříbrná opice. Nad ní Jižní kříž, nad ní Severní kříž.Bubliny míří vzhůru. Na palmách s kokosemna palmě s jedním banánem.Hraje na cimbál.

Jdete právě včas,řekl mi převozník.Tramvaj, která přijíždí,jede opravdu kolem Ústředního hřbitova. /Čekání na pětku/