Štítek Vzdušné zámky

Šel jsem, jen tak, až támhle.    Došel jsem ke vratům. Tam si čupnu na bobek,            dívám se na lidi.   Je poledne a nikdo nejde.

Tato silnice,tato nová silnice,vede do města S. Otočím-li se,vede z města S.Zvláštní.

Vlna k vlněslévá sev noční hladině.Hladí nenápadně,jen jedním prstem zdá se. Blíží se otočka na levý bok.

Některé zvyky nezmizí.Když příjdu do domu, hledám mezuzu.Když zdravím dávné přátele,propleteme prsty dlaní tak,jak jsme to dělávali kdysi.Když jdu tmavou ulicí,po každých osmi až deseti krocích se ohlédnu.Když jdeš spát,ovoním ti spánky snítkou levandule.

Utínky házeli, házeli utínky,házeli, házelina utínkovou hromadu.

Když holubi vzlétli,vypadalo to,jako by je k obloze někdo přimaloval.

Prošel jsem od domu do sadua ta stopa byla černá.Podobala se slzám,abych nikdy užnešel cestou stejnou. Od domu do sadu,ta stopa zářila černě.

Kladu ti hlavu na rameno.Škoda, že mlčíš.Škoda, že jsi jen polštář.Polštář. Ale přece trochu hřeješ.Proužkovaný jako tvoje košile.Měkký, jako ty.

Když prší, je to jako když hoří,jenže naopak. Celé odpoledne u nás hoří.A všechno ten oheň tak lačně pije.