Štítek Monology

budu tě držet za rukua silnějitehdy dojdou slovavlastněnebudou znamenat nica ty sestejně vysmekneš

Když jsem byl v Jeruzalémě,vcházel jsem do něj s křesťanem,provázel mě Žida vycházel jsem s Arabem. Jen hvězdy a slunce zůstávalypo celou dobu na svých místech.

ani nás to nepřekvapilodalší těhotenstvíse dalo čekats ohledem na tojak jsme se chovali vzpomínám simohlo být tak tři ránojsem ten řvoucí uzlík vzala třepal s nímdokud nezmlknul později jsem četl v novinách že jakási matka takhle zabila svoje dítě

sotva jsi dopsala slovojá píšu svoje dalšínevím které je tvojea které bylo moje vrčíme na sebe jako psikoušeme se do ocasůpak přijde kočkaprohne se do oblouku a báseň jako myšproběhne pode dveřmi

Dotkni se TAMpod ramenemucítíš to ty hřeby jedním pohybem rukyby pronikly slezinou dá se opravdu zapomenoutna příběhy,které jsme jako modré ptákyvrhali proti dávným hvězdám?

možná si vzpomeneša já se rozplynudávná vzpomínkaelektrický náboj ve spoji neuronůjsem pryča nic s tím nenadělášvůně tabákuna chvíli chycená v záclonách

celý se vejdudo kapesního zrcátka

uvolni ramenauvolni ramena (kdosi na tebe mluví) uvolni kloubyuvolni klouby (zvuk se monotoně opakuje) nejdůležitější je… všichni to přece ví,v tom okamžiku ve kterém obrátíš směrprostě uvolnit ramena

Dnes v rádiu říkaliže kdesi zemřelovíc než deset možná padesát miliónů lidí.V objetí blátav slzách deště.Se srdci rozstřílenými na kaši. Zatímco na jiném konci světapokojně vstával a uléhal carpojídal kaviár s vodkoua pirožkami. Zatímco na jiném konci světa,jsem na svém…