Štítek Monology

někdy přijdeša položíš mi hlavu do klínastane se to tak rychlejako smrtmyšlenkaže nejsi psemale nejbližším mi člověkem

dalo by se říct že teprve vstávámale ve skutečnostitento den právě končíto se jen má krev přelilaz hlavy a dutiny břišnído neohebných nohou

chcát sám sobě do ústsmyčkami slov a rýmůto je self-prostitute * v kanystru od mlékapokojně kveterůžová plíseň * rozsekněme to(vzkaz Šalamouna ženám) * bílá páteř treskyje snad něco bezbrannějšího? * se zdviženou pravicícítí se nevinen * ego k prasknutíhle pán…

poslední dobouposlední dobouposlední dobouposlední dobouposlední dobouposlední dobouposlední dobouposlední dobouposlední dobouposlední dobouposlední dobouposlední dobouv tomhle těleje mi jaksi osaměle

ó kéž by… …ale myslím že se to nakonec zvrtne zavrtá pod kůži způsobí zánět neléčitelnou gangrénu citu

na chvíli zapomenua pak se to zase vrátíta bolestbolest tichakteré mlčí.. mlčíneschopné ze sebe vydatjediný smysluplný zvuk

stejně jako jestřábikřídla roztažena k letuumíráme v tom nenímezi námi rozdíl

co si počít,když kámenani srdce neletínekonečně dlouho pomazat si obličej lápisempokrýt si tělo plátkovým zlatemukrýt se do jeskyně ale co když sepotkáme právě tam co když právě tamznovu všechno začne

proto se dívám zvenčíabych neviděl vnitřekje to tak bezpečnější ten jiný světzátiší s chobotnicemi a tmoupřeložený list papírurub uschovaný v rubuduši kamene ale kdo ví

Stačí předem trochu zavzpomínat.Vybavit si jednoho po druhém.A pak, v den, kdy kameník doplní letopočet,na všechny, kterým jsem nemohl přijít na jméno, udělat dlouhý, dlouhý nos.