Štítek Monology

Držela v ruceoko střepu.Esenci nožei jeho dechu. Potom bělobaandělova peradotkla se lehcemého těla. „Chudáčku“ já se rozplakal

Je příznivý vítrna odchod z Egypta. Stačí málo.Stačí mi příliš málo.

Magnolie zasebílé lístky budedo bystřiny házet.Jakpak jí je vrátím?

Usínám …… nejsi doma. Probouzím se …… spíš. Chtěl bych …… za ruku tě vzít. Ještě jednou …… pouštět s tebou draky.

Pootočíš krasohledco krásné bylo na pohledrozpadne se v prach. Tančit budeš v snách.Z duhy v bublinách.Lepit každý střep.

Jako bychvšechna jara prožil.I ta budoucí. Dnes vůkol není nic.Jen tichoa nebe rudě planoucí.

Osm písmen,co mi půlnoc diktovala.Hledím na ně po sté. „Chybíš mi“, cizí rukou na papíře.Vyznání tak prosté.

Prázdná jsou místečkav korunách ořechů. Šedá je bělobadlouhé zimy. Znovu bych ve větvích skrývat se chtěl,loučit se s přítelem prvními stíny.

Pod jazyk mi vložte mědáček.A stačit bude ten nejmenší. Ať Léthé mou touhu po žitína věčné časy vyléčí. Dejte mi vody džbán vypítať mohu ve své smrti žít.

V rukách prázdno máma už v nich není nicčím zaplatit bych mohlna břehu řeky Styx.Poslední hrstku prosajsem v brázdy rozhodilu vody dnes čekámkdo by dílek zaplatil.