Štítek Monology

poslední chladný dentváře upřené k východupřímhouřené očinervózní oklepání popela z cigaretynadějeneslyšnápo dlouhé ziměnaděje

malí i velcí ptáciracci čápitřtina ve větrupokropen přílivemcarpobrotus edulisjsem prach prach

Vydržetpřesunout kámen na nové místo pootočit kolo o jeden zubBlahoslavený tykterý jsi se rozpustil v slzáchPochválen tykterý jsi rozmetán v prachAvšak pro koho

choval jsem hokdyž byl maličkýprosáknul jsem do nějdo jeho kostído jeho krvednes to nevidímjak jsme si podobníodmítám připustitže jeho činyjsou i činy mými

chtěla byvšak stydí sekdyž o krok blíž než dálpopojdeme obaoutlýma prstamakámen přehodíza nás za Račí potok přes ramenoza oba oči přimhouříza sebe však přivře víc

povedu těbudu tvou cestoui kamenem na nítvým stínem

pak se to kdesi vyboulíodchlípne se aorta či coa bude toruce otečoupostava se vyhnehlas začne zadrhávatpak budu jen stát nebo klečets výkřičníkem v suchýcch ústecha smát se těm které to teprv čeká

tehdy jsi nasedlaa jela jelakopec končil zvedákem ve křovítam se sáně překlopily rukavice a čepice měl ten keřna každé větvihořely tam tváře a oči dětí

miluj pomalunáš den se podobá chůzisrdce pracuje na volnoběhna pláži u Aalooneesse zastavuje časrudé slunce zůstává přibité nad obzorem

i tady mlčím i teď, když chtěl bych říct i teď, když mlčím abych mlčeli teď, když píšu abych promluvil