Štítek Monology

#4153

Michal vzpomínám sina ten večer ležím v posteli nemůžu usnoutdívám se do stropudívám se z oknasvítím malou baterkou na chodník nakonec to všechnovíšmůj plyšovej medvěd brečí

#4147

unfolded prostor tvaru prázdné krychleticho bez ohybu zde všude mohu býtznějící tón

#4146

váha stromu je v jeho kořenechstejně jako váha trávy váha ptáka je však ve vzduchuproto sám od sebe nespadne

#4144

dotýkáš se hřbetu stránek liter knihy jako bys byla slepá nejsi tím čím jsi blahoslavená která uvěřila

#4141

Teplý kafe a čerstvej chleba.Kolik lidí muselo bejt vzhůru.

#4139

znovu kontroluji svůj náklad batoh, spacák, jídlo, svoje hříchy vše je tam kde má být

#4138

v domě mám čtyři zrcadlav tom prvním jsem takový jaký jsemv tom druhém takový jaký bych chtěl býtv tom třetím takový jakého mě znají to čtvrté stojí v chodběa kdykoliv kolem projdešzlobíš se na nějprotože nejsem takový jakého bys mě…

#4130

když potkáš tu černou kočkuco vidíš? potkal jsi včerejšeknebo zítřek? řekneš – snad slepé zrcadlo

#4121

kolik ještě té nevyřčené tíhy neviditelných balvanů nutných ke stavbě věže a zamyslíš se kolik vlastně tíhy aby se všechno vešlo na jedny holé plece kamenná věž přízraků dotýkajících se mého soukromého nebe

#4115

všechny pohledy z oknapohledy zpětnejsi v nich o nic skutečnější než tehdykdyž jsi bylakdyž jsmekdyž jsme byli