Štítek Monology

Spirit … And the Spirit of Godwas hovering over the waters… chtěla by Mařka chtělamlaskne políbenízabečí beranzašustí senospadne jabkoa je pryč

z ruky do rukypřehazuji prázdno toto mi zbylo,když sis vzala půjčené,kovové klapky nomafonu rozezněly se,když vyprávělas o cestědo Úláúlé přehazuji prázdnoz ruky do ruky —černá do černé

upřímnostbýt upřímnýalespoň dnesalespoň k soběpřipustitže jsem tu čokoládu prostěsežral

ano jsem zdev tomto křesle sedímpiju kávutluče mi srdcezáda mě bolí jako čerttoužím přijdešptáš se na můj denzahledím se z oknanadechnu žmouláš kapesníkotáčíš tužku v prstechzapínáš mobilodpovídám pomaluje to důležité zahledíš se z oknaněkdo ti volájsem příliš pomalýhrnce se sypou…

na chvili si sednoutproti soběpřemýšlet kým jsikým jsi chtěl býtsledovat vrásky ve tvé tvářinajít kořenuchopit kolem ramenvykouřit společně dýmku

chodím do knihkupectvíkrást jiná slovajsem sloděj

Píseň tuláka Není nakonec lepšínež do náruče nabírat mračnanež si v parnu sedat u potokanahromadit majeteka nacpat si do sytosti břich?

pokusstuduješ znovu a znovu    čistý akt neporušitelnosti      a skleněná karafa na     hraně kovového stolu        padá              svým okrajem     v jediném místě  protne se     se šedivým nezúčastněným kamenem   střepy střípky      křemenný sloup prachu hvězd        vše kamení          v soukolí hodin    obrovského vesmíru   a rubínové víno uvnitř           tvoje nejlepší víno       nic z toho   neodolá      soustředěnému tlaku   času

v tichu lesanalézám klíč šumění potoka — prázdno smysl se stává zřetelnějšímv rozlehlém pokojibez ozvěn

na podzim se dátěšit na jarov zimě se dátěšit na léto jaro léto podzim zima –rok každodenního těšením