Štítek Monology

jsem lhář jsem lhářprozřeníjsem lhář jsem lhář

tiráž Hnali měnáhončí s uhrančivýma očimapalicemi tloukli do stromůpraskaly větve když šliv ten okamžik se tráva zohýbala k zemi tady mě lapilina konci stránkytady končil příběhposlední jiskřička života hrdinycvrček na tečce v tiráži.

zatím možnáže právě teďuvnitř rozkvétáš a ještě nevíš že za paravanem blanpozměněných bílkovindalší z tvých věčností vyrůstá výhonek Jesse

zatímco z jedněch nebespadají kapky černého deště z druhých se na zem snášíčerné ptačí peří to je apokalypsazačínající bouře v nádobě z chemického skla vyhnout se tomupředat to těm druhým to jste chtěliale je tady David i Goliášroztáčejí svoje praky…

svou poezii nečtuze zásady se totiž vyhýbámtextům vlastních známých

jen se lehce usmátna obraz v zrcadle dobrý denpodat mu ruku jak se pane mátetam kde už nic nebolí

jednou plácnu blbosta vstřícná ozvěnaji opakuje už celý den

potkají se u večeřeu smažené ryby u sklenice vínapodají si talířnabídnou si přílohydolejí si vínopo čtyřiceti letech spolupomyslí si náhleby snad někdo jinýse mnou dokázal žít

Obvyklá míra kýče v básních?Tak daleko od sebe ruce nedám.@toto a têtemá společnéjen to à