Štítek Monology

Prosím tě, neotálej.Vkliň se do mě.Do praskliny ve mně pronikni.Tak, jako když každá noc byla příliš krátká.Jako když se slunce, jak jestřáb, vrhalo do středu dne.Na nic nečekej.Rozpoutej ve mně písečnou bouři.Jako poprvé, když jsi promluvil.

Teď je teď.Teď není potom.Teď není tehdy.Teď je teď.Teď.

prázdnými dlaněmikreslím kruh Enzanaberu podvečer /obrázek AI/

Do koše letídalší zmačkaný papír.Ahoj, (táto (?)(!))

By si Velikej Džízasnevybral za kámošeňákýho nýmanda, no ny?

Zdálo se mi,že jsme se našli. Dvě studny na poušti.Jak je to možné? To netuším.

považoval jsemony předměty plovoucí na hladiněza pozůstatky pradávné básněza ozvěnu jejího srdce byly to trsy žabinceale i takbyly to úryvky Pramáti básně

Když vstávámVeliké Srdce je už vzhůru.Čeká.Aby mi oblíznulo obličej.S odkrytým břichem čeká.Na ranní misku žrádla.

Páchat dobro!Budiž to heslo dnešního dne.

dračí útok rychlý úderdo třináctého páru žeberto je poezie