Štítek Monology

co si počít,když kámenani srdce neletínekonečně dlouho pomazat si obličej lápisempokrýt si tělo plátkovým zlatemukrýt se do jeskyně ale co když sepotkáme právě tam co když právě tamznovu všechno začne

proto se dívám zvenčíabych neviděl vnitřekje to tak bezpečnější ten jiný světzátiší s chobotnicemi a tmoupřeložený list papírurub uschovaný v rubuduši kamene ale kdo ví

Stačí předem trochu zavzpomínat.Vybavit si jednoho po druhém.A pak, v den, kdy kameník doplní letopočet,na všechny, kterým jsem nemohl přijít na jméno, udělat dlouhý, dlouhý nos.

chtěl jsem napsat nějakou pěknou báseň, ale copak můžu, když mi zrovna spadla do těsta ?

Jestliže den je, když je světloa noc je, když je tma, kdyby světlo bylo tmoua tma byla světlem, byl by den nocía noc dnem?

připusť, že jsi slabý,staneš se silným nehádej, co tě čeká,změníš jen směr času volnost působí lehkostomezení působí tíhu je začátek je konecjsi začátkem jsi koncem

očistit slovojako mech na kamenizáblesk slunečního paprskuprozření zvuku chladivá chuť slovavůně vody přeskakující kameny v korytu potoka

Mlčvoda poteče svou cestou * MlčTao

myslím že tu není místoje tu příliš mnoho těchkteří chtějí pochopenípotřebují domazlitzavřu očitam v tom koutěmaličké bílé plachetnicebudou křižovat nad mou hlavou

báseň,ta by měla vždycky mítmožnost k úniku