#3456

Z misky do misky
přelévám zítřek a zítřek.
Podlaha už vodou mokvá,
v miskách je vidět dno.
Obláček páry vánek uchopí a odnáší jej v dál.

#3455

Dotýkali jsme se rtů
jeden druhému
hráli jsme na sebe
dva jsme byli harfeníci
pak odvrátilas hlavu, řkouc
podívej modrých koček houf
a nad komíny,
jako modrý kouř,
koček plulo nepočítaně
a všechny zpívaly

Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj kočkám dobré vůle

#3454

Litanie

Stavíš mi do cesty jesle
abych se zastavil
Stavíš mi do cesty jesle
abych tě viděl
Stavíš mi do cesty jesle
abych se poklonil
Stavíš mi do cesty jesle
abych žasnul
Stavíš mi do cesty jesle
abych s tebou byl
Stavíš mi do cesty jesle
abych tě přijal

Smiluj se nade mnou
když se nezastavím
Smiluj se nade mnou
když tě nevidím
Smiluj se nade mnou
když se nepokloním
Smiluj se nade mnou
když nežasnu
Smiluj se nade mnou
když s tebou nejsem
Smiluj se nade mnou
když tě nepřijímám

Svatá maminko Marie
Svatý pěstoune Josefe
Požehnaný volku
Požehnaný oslíku

Požehnaný ty,
který ses zastavil
Požehnaný ty,
který jsi uviděl
Požehnaný ty,
který ses poklonil
Požehnaný ty,
který jsi užasnul
Požehnaný ty,
který jsi byl
Požehnaný ty,
který jsi přijali

Vy všichni Svatí a Požehnaní
orodujte za mě
dnes
a zítra
a pozítří
a popozítří
až do konce

Amen

#3453

… a kdy bude zítra…?

… a když se nemůžeš najít v božích očích,
proč zavíráš moje, abys mě neviděl…?

… a bude vůbec zítra…?

… bude zítra teď?

#3452

Právě teď, v tuto minutu,
jistá osoba ve městě Cé,
odkládá pero,
velebí se ve svém ušáku,
zapaluje si cigaretu,
aby o pár šluků později
oklepala popel na tvůj rým,
se kterým ty, jako biblický Jákob zápasíš,
od včerejší noci.

#3451

V Sollokuenppe tři dny sněží.
V Džálápangrátí jsou záplavy.
V Ensingtonu spadnul dům.
A my, kteří jen jsme,
nejsme ani tam ani tady.

#3450

pata špička
špička pata
tvoje chodidla odřezavávají
bílé obloučky světla

jsem vězněm
ve zmenšujícím se kruhu
když vztáhneš ruce
vetkneš nám kůl do srdce

#3449

zvedá se vítr
to mrtví vzpomínají na živé
a květ chryzantémy
zapadá do bláta

/Simejdži Satoku/

#3448

Dlouhá báseň je vlastně jen sledem básní krátkých.

Proto píšu krátké básně,
abych hned po jednom ukončení
mohl být novým začátkem.

Vždyť vše kolem se tak rychle mění.
Než si stačím povšimnout,
hejno migrujících husí již,
hledá nová hnízda.