Snad, že se tvá duše otiskla
do věcí kolem.
Tvůj hřeben,
tvůj polštář.
Prádlo v šuplíku úhledně srovnané.
Dech jen tu bloudí.
Často tě vídávám
v zahradě, spící, pod ořechem.
#3558
Východ slunce
zatím se bojí
osvítit to zákoutí s hampejsem
jedno po druhém hasnou
siluety v oknech kolem
#3557
povolit kolena
uvolnit kyčle
bylo by to tak lepší
celou vahou opřena
proti opěradlu z ratanu
máš přivřené oči
#3556
klapnutí výhybky
zazvonění tramvaje
co když i včera jsem
vybral špatnou cestu
v železném žlábku se
válí voda z jarní průtrže
#3555
vítr převrací stránky
já převracím knihu
ty převracíš mě
svět převrácený vzhůru nohama
sedíš mi v klíně
převracíš noc v den
#3554
Kolikrát jsem si řekl: Kolikrát jsem si řekla:
„Jsem tak silný.“ „Jsem tak krásná.“
A nevěřil tomu. A nevěřila tomu.
#3553
or prodlévání
h c
o e
d s
a t
t a
s z
e h
c or#3552
tluču do dutého kmenu
tančím kolem něj
navlékam tón po tónu
křik ptáků ve vichru
strom a já
jsme jedno tělo
kůra nás oba kryje
#3551
sssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssss seeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeees se es se neboj neboj n nebo es se neboj neboj j es se neboj e neboj b es se j neboj nebo ne b oj es se ne j bo j oj o es se bo bo nebo boj es se j j e j ne j es se ne bo j b n ebo j o es se e o e b b es se n b j j boj jo jo e es se e o oj neb n es se es seeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeees sssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssss
#3550
jediným drápkem
tenkým jak vlas
zasekla ses
a já
dál nemohu