#3609

ani si neohlédneme
když praskne žárovka
neotočíme se po náhlém stínu

normální doba
prázdných žárovek
čas loučení se poslepu

#3608

Pohárů před sebou pět.
Dopíjím jeden po druhém.
Přátelé, jež jsem na oslavu zval,
byť večer je, nejdou.

#3607

Utekl jsem před láskou.
Zamířil do poustevny nad srázem.
Orel už vyvedl mladé
a potok ke mně z dálky běhává.
Jsi mi stále po boku.
Hle, ke dveřím poslední schod.

#3606

V jarním sadu zpívají ptáci.
Nad ránem, když jím procházím,
zpívám s nimi.
Moje vlasy jsou černé. Můj krok, pevnější.

#3605

Kruh na hladině.
Vodoměrka možná déšť.
Bílá volavka.

*

Vlaštovka a její stín
protly se
po okrajích.

*

Tisíc plus jeden
papírovej jeřáb
Fakt žádný přání?

*

Kapky na okně
a koleje do Bé,
se setkávají v nekonečnu.

*

Otevřu oči,
zima. Zavřu je,
není to lepší.

#3604

Ranní tramvaj

28 smutných tváří

#3602

Domovina

Tady v kopcích
byla hranice
Nežilo se tu zle
Nebýt těch druhých
Moc jsme o nich nevěděli
Říkalo se však
že mluví jiným jazykem
a místo prstů že
mají dlouhé vlčí drápy

#3601

u řeky

Když dýchla jsem ti na krk
otočila ses celá.

Snad tou zimou ses chvěla, 
oči plné světla.

#3600

házela po mně očima
má milá
a já je trpělivě sbíral
tuhle a támhle
po nocích začala je
házet však po jiných
jako šedivé oblázky
a oni
nechávali je ležet na kobercích
a na rohožkách
roznosili je na ponožkách
má milá, tolik touhonohá,
je bezoká
není už má
má milá není má