vyplul jsem dnes ráno
vítr byl příhodný
asi dvě míle od pobřeží
se jeho směr obrátil
je večer
kamenné molo mám znovu na dosah
kdosi mezitím
snesl kostel z kopce nad městem dolů
nikdo mě tu nezná
z krčmy ve čtvrti červených luceren
je slyšet smích

Je krásný den, pofukuje vlahý větřík a ve větvích staletého dubu sedí lesní duch Džerbe a kouří.
Je krásný den.

Džerbe kouří, ve vzduchu stojí kroužky dýmu a Džerbe, obrostlý lišejníkem, se houpe na silné větvi.
I teď je krásný den.

Avšak před teplé slunce se nasunul šedivý mrak a trochu se ochladilo.
Džerbe si nacpává dýmku a mumlá cosi pod fousy, které vypadají jako hustý, rezavý mech.

Úplně se ochladilo, slunce se překulilo za kopec a Džerbe usnul.
Cucá si palec a dýmka mu spadla ze stromu na cestu.

Co že si to Džerbe mumlal pod mechové fousy, než usnul?
Vždyť je to vlastně jedno.

Na lesní duchy věří leda malé děti a staré báby.