#0514

O poutnících

Kdepak jste, poutníčkové?
Kam jdete poutníci?
Na svíci včelí vosk ukapává
a planina širá,
stále prázdná jest.
Holá je a prázdná
jak lidská pěst.

#0513

O putování

Ta místa, nakonec řekl,
dostanou jména.
A jména dostanou tváře.
A tváře ti poví, kdo jsi.

#0512

Šest pírek k zemi padá.
A půda co byla smavá
barví se krví holubí.

Jen šest pírek dělí
co bylo a co není.
Den před nedělí.

#0511

Drahá Karin,
hrdlo se mi svírá
jak jste daleko, má milá.

Až kdesi na konci Světa,
kde končí se věta
tečkou pouhou.

A kde nebe modré
stává se šmouhou
ve vlně Atlantiku.

Snad ještě jste živa
a můj dopis, ne jak to bývá,
nalezne Váš stůl.

Odepište prosím,
bez Vás Karin,
bez Vás, je všeho pouhá půl.

#0510

Závidím ti.
To by však znamenalo,
že To chci taky.

Snad nemám odvahu.
Proto říkám,
že ti závidím.

#0509

Je ticho a šedivo.
Jako v kostele přede mší.
To svět náš vezdejší
zdobí se
s holuby na římse.
By byl krásnější.

#0508

U cesty

Jablka planá,
až křiví zuby.

Ve škarpách leží,
zdobí hroby.

Zapomenutá.
Jsou k pláči stěží.

#0507

Ten strom měl červené listí.
A jedni říkali – Ten je krásný.
Jiní zase – Ten je nemocný.
A třetí – To se nehodí.

Pokáceli ho.
Převážil názor,
že se nehodí
obdivovat nemocné stromy.

#0506

Když prší, nakrčíš nos.
Nemáš ráda mokro za krkem.

A potom vyjde Slunce
a ty se znovu usměješ.