krátkými pohyby
trháš oblohu
tehdy v Ňů
zmokli jsme na kost
zahříval jsi mě svou mokrou košilí
pak už ne
všechny další dny byly složeny z ticha
#3948
myslím že tu není místo
je tu příliš mnoho těch
kteří chtějí pochopení
potřebují domazlit
zavřu oči
tam v tom koutě
maličké bílé plachetnice
budou křižovat nad mou hlavou
#3947
Dveře se otevírají
Zavírají
Lidé vystupují
Nastupují
Pokoj je náhle plný lidí
Kdosi volá – Moravské náměstí
Všichni se vyhrnou ven, zůstávám
Jedu pětkou dál; až na hřbitov
#3946
cesta končí tam
v tom stříbřitém trojúhelníku na kopci
matka
dcera
jejich jména se s tím mým
protínají v jediném bodě
#3945
Muito obrigado
Sychravý večer v X
U nádraží postává
potulný prodavač hrnců
Koutkem úst
pod rukou přišedším
nabízí sušených farandol
Pět měďáků za kus
Pánovi k zábavě k chlípnému potěšení
Dvacet za pět sušených farandol
#3944
báseň,
ta by měla vždycky mít
možnost k úniku
#3943
projdeš zlatou branou dne
roztažené ruce přináší vítr
vlasy vlající zpět
jednou nohou zůstáváš ve včerejšku
barvu má modrou
#3942
na konci řádku
tam kde se láme věta
vyrůstá báseň
#3941
sny jako leklé ryby na háku
jeden vedle druhého
jen ten odér
jen ten odér
je strašný
#3940
všichni odešli
hladím se po rukou
objímám si nohy
potřebuji blízkost
teplá ruka zahřívá studenou
tak kde jsi…?