#0632

Nějak je líp vidět,
když opadá listí.
Na svíčky na hřbitově,
jak jsme si nejistí.
Jestli dožijeme jeden krátký den.
Kdo s mokrým listím, kdo bude vymeten.

#0631

Kulháš.

Na levou nohu.
Nebo polovinu srdce.

Jak se to vezme.

A do toho zvony.
Zvoní, abychom byli lepší.

Ale kdo to má vydržet.
V tom dešti
zůstat suší.

#0630

Bylo mi dobře
ve vodních oblacích.

Spával jsem v polštářích
zelených řas.

Až náhle
v sítě mne ulovil.

Stal jsem se uncí.
Na misce vah.

#0629

Před prahem leháváš
jak noční motýli.

Když nohama zašoupám
jen tiše vzneseš se.

A pak
co jíní na větvích.

Pod sebe křídla naskládáš.
Na chvíli.

Moje svědomí.

#0628

Podzim od podzimu
bystří se mi čich.

Nebo je cítit víc a víc
sváteční vůně hlíny.

A na západě nejrudější rudou
černé lesy zapálili.

#0627

Jsem starý prďoch.
Pozoroval jsem
mládence s dívkou
jak tančí na ulici.
Zaslechl jsem
jak říkám –
To jsou ti mladí.

#0626

Jak Bůh mne vůbec může vidět.
Vždyť tak daleko je.

Schoval jsem se do studniční skruže.
I tam jeho stopa je.

#0625

Nokturno pro dva hlasy

Sejdeme se nad ránem
u těch proutěných křesel.
Budeme se navzájem těšit
a čekat na rozednění.

Klouby prstů opět zbělají
v nervozním očekávání dne.
Potom, oba ztuhlí, vypijeme kávu.
Znamení konce noci.

#0623

Listopad

Skrz holé větve
hvězdy prosvítají.