Bylo až teskné,
vidět ty dva, souložící,
jak on mechanicky zasouval a vysouval
a při každém zasunutí zvolal – Miluji tě
a při každém vysunutí se musel prudce nadechnout
a ona pak svíjela se pod ním, protože to tak chtěla
a protože byla smutná a nešťastná až k puknutí srdce.

Potom se oblékli a rozešli,
každý na opačnou stranu hleděl,
a pak zase do země. Ne ze studu,
ale že neměli co jiného říct,
než Miluji tě a odpovědět pohybem zaťaté pánve
na nemanželské posteli.

kaštánka

v kaštanovém lemoví vlasů
jediný ze stříbra
pro cizí krásu
nerdí se

že co loni bylo láme
že co dostali jsme máme
tak ohýbá se stéblo až ke zlomu času