Platan

Za tu dobu
co pod ním lehávám
mne mnohonásobně přerostl.
Jen stojí
a trpělivě stíní.

Bože, kam podělo se Září,
když ohlédnu se zpět
a z ohniště se ještě páří
slza, kterou tam upustilo,
když mladé oči ráno mylo.
Kde jsi, kde?
Na kolenou prosíce.

Lišky zametají sny
svými ohony.
A granátová jablíčka
sama padají do dlaní.
Chce se mi spát.
Jen, není tu klín
do kterého bych hlavu vložil.
Posečkám tedy.
Než maličká Mab
usedne na mé pravé rameno
a dá mi ze zlatého pohárku medu pít.

Nebudeš stavět zeď vodě.
Nebudeš.  
A pokud ji přece postavíš,  
uděláš v ní malou dírku,  
jako prst batolete malou,
aby mohla, až bude ji smutno,  
z druhé strany otevřít dveře.