Občas tě lze v mých snech rozeznat.
Tvoje stopy ve mně se
však plní vodou.
V některých
se svými kořínky
zachytil kavyl.
Občas tě lze v mých snech rozeznat.
Tvoje stopy ve mně se
však plní vodou.
V některých
se svými kořínky
zachytil kavyl.
Z blízké hromady
vybírám dvanáct kamenů
Kladu je do kruhu
po třiceti stupních
Čekám až…
… slunce se objevuje (mraky jsou pryč)
Vstupuji
do kruhu
Rovnám si kravatu
oprašuji boty
Chvíli uvolněně stojím
ruce svěšené podél švů kalhot
Ukazuji
půl dvanácté
Vystupuji z kruhu
stín nechávám za sebou
V poledním slunci mizím
stačí spojit
dvě slova
třeba
głos
ptaka
a je tu
nová báseň
ale jak
poznat že
právě tato slova
spo-lu-spo-je-ná
jsou
skutečnou
básní
Moje myšlenky
jsou jako opice.
Skáčou z větve na větev.
Já však jdu vpřed.
Vítr mě objímá,
nohama objímám zem.
netopýr lítá
tam a zpátky
pozor na komín!
i tady mají
kočky čtyři nohy
a prázdnou misku
stopy od dveří
ke kadibudce a zas
sněhem rychle zpět
chlazené pivo
a rozpálené slunce
mám další haiku
jako Titáni
boj na život a na smrt
jeřáby v docích
jen naslouchám
občas přiletí pták
usedne mi do větví
já ho chlácholím
když se uklidní
vypustím ho
a on odletí
to je vše
Jehelník
každým slovem
i když zůstáváš v jiných dimenzích
jsi jako jehla v jehelníku
bolíš mě pod kůži
pomalými pohyby se zatrháváš
postupuješ krevním řečištěm
každým slovem
které jsem neřekl
jsi mi blíž
Vonilka
Svazenka vratičolistá
Makůvka modrá
Těřicha kosmatá
Baculka bahenní
Rozsívka tmavá
Žlábek úpotní
Děsilka nachová
Zahnutec rolní
Pětiprst podzimní
Řimbaba velká
Chorálek luční
Písečník nachový
Lupina psí
Každý den
o malý kousek
svlačec povyroste.
*
v poledním parnu
pes zvedl obočí
kolem běží myš
*
všichni spí
ona se převléká
stín v okně
*
Abyss F32.3
Abyss mé mysli,
toliko krátký pád.
Bolest bez jména.
jsme dva kameny
na kraji moře
bez počátků a konce
trajekt do Hulaa odplul
rackové se tiší
slunce se sklání