*Člověk! Jeho dny jsou jako tráva,jako polní květ rozkvétá;jen závan po něm přejde a už není,už nikdy jej nepozná místo, kde býval.*~~~~*Až závan po mě jednou přejdea s rukama prázdnýma budu stát.Prosím Tě, Pane, započítej,že Aničku Zelinkovou jsem tenkrát zkusil…
Slunce rudne.Kapka zlatana tvá zádazlatou čáru kreslí,zlatého hada.Stopa zmijev bedrech.Slunce rudé.Kapka zlatá.Usnem spolu.Jitro vstává.*Marcus Antonius*
Tramvaj, veřejný výdobytek civilizace.Za minutu přijít měla. A já, místo toho,mávám jí svým kapesníkem. Jsem opuštěný na přeplněném peronu.Jsem pohozená jehla v kupce senaa nadbytečná rukavice, ruce bezrukého. Tu tedy odkudsi, zbojník Robin.Ten, co dával, místo bral,zalechtal mě pod nosem.…
O půlnoci růže, květ svůj rozevírá. Láskou. Dodatek :"Než z flámu vrátil ses ta kytkaopadala."
Znuděný déšť,záhony růžískrápí. Každé z nichvlahý deštíksliboval. Poupě růže.Výrostek déšťhrubě v něj se dobývá. Ubohá malá růžeještě bez trní.
Jarní déšťtě na ústa políbil.A láskou omámense ve splašcích utopil.A když slunce vyšlo,tak byla Duha, děti.Na bavlnuA na tričkaA na čepiceA na slepiceA na pyžamaA na havrana A na lachtanaPromiňte je pátekblázni mají svátek.Třináctého
Jenom trochu budu s teboujen trochu tě opustím.Jenom trochu bít tě budu jen trochu tě znásilním.
Je vážně divné co zjevné zdá se.Zjevně hledáš mě já divně ptám se.„Jsi?“
*A tak,stále znovu přemítám,jsav tomto partikulárním případu Bohem,mám právomaterializovat myšlenkujen proto,že jsem schopen ji artikulovat?*
Dva životy,dvě rovnoběžky,žijem vedle sebe. Proletíme nekonečnem –protneš mě, já tebe.