Štítek Monology

By si Velikej Džízasnevybral za kámošeňákýho nýmanda, no ny?

Zdálo se mi,že jsme se našli. Dvě studny na poušti.Jak je to možné? To netuším.

považoval jsemony předměty plovoucí na hladiněza pozůstatky pradávné básněza ozvěnu jejího srdce byly to trsy žabinceale i takbyly to úryvky Pramáti básně

Když vstávámVeliké Srdce je už vzhůru.Čeká.Aby mi oblíznulo obličej.S odkrytým břichem čeká.Na ranní misku žrádla.

Páchat dobro!Budiž to heslo dnešního dne.

dračí útok rychlý úderdo třináctého páru žeberto je poezie

Když už nezbývá nic z toho,můžu ještě řvát. Že toho budu litovat?Možná, ale to je jiná věc.

Teprve, když se některé myšlenky zaznamenají (pomocí uzlíků, mušlí, různých druhů slimáků, kamínků a podobně), stávají se směšnými.Do té doby by se daly do kamene tesat.

Užitím slova, slovo rozmělníš.K večeru, jako písek,bude ti skřípat mezi zuby.Pak pochopíš.

potisknut životemjako páska v registrační pokladněno, kdo by odolal