Štítek Monology

občas potkávám muže se dvěma bílými psyobčas mu dám penízeobčas ne pokaždé se usměje

dva dny chladnoa stýská se mi po teplém sluncipo dlouhých dnech a krátkých nocích hle i má stopa v pískuse zdá najednou větší

nechávám slova plynoutpotok se ztrácí v údolíotvírám ústaneslyším jedinou hláskumyšlenky krouží jak ptáci

kruhy když kreslím rukama do vzduchu kruhyvyplňuji prázdnotu seboukdyž přestanuprázdnota vyplní mědvě nádoby plné prázdnoty vyplňující jedna druhou

pomalu dojídášsváteční polévkuještě dnes jsi máa zítra vždyť ho neznámodkud se vzalpřivandrovalecještě dnes jsi mázítra už budeš jeho

Prosím tě, neotálej.Vkliň se do mě.Do praskliny ve mně pronikni.Tak, jako když každá noc byla příliš krátká.Jako když se slunce, jak jestřáb, vrhalo do středu dne.Na nic nečekej.Rozpoutej ve mně písečnou bouři.Jako poprvé, když jsi promluvil.

Teď je teď.Teď není potom.Teď není tehdy.Teď je teď.Teď.

prázdnými dlaněmikreslím kruh Enzanaberu podvečer /obrázek AI/

Do koše letídalší zmačkaný papír.Ahoj, (táto (?)(!))