Štítek Monology

myslím že tu není místoje tu příliš mnoho těchkteří chtějí pochopenípotřebují domazlitzavřu očitam v tom koutěmaličké bílé plachetnicebudou křižovat nad mou hlavou

báseň,ta by měla vždycky mítmožnost k úniku

projdeš zlatou branou dneroztažené ruce přináší vítrvlasy vlající zpětjednou nohou zůstáváš ve včerejškubarvu má modrou

všichni odešlihladím se po rukouobjímám si nohypotřebuji blízkostteplá ruka zahřívá studenoutak kde jsi…?

Les matines dévoirantes Ráno, v posteli, mi řekneš –udělej mi to.Může být něco nechutnějšíhonež si to udělat?

bratignac Vrtačka s přírazem?Ne. Zase souloží.*můj světmůj svět je úplně reálnýjen ho nikdo nevidí*Víc pokorya hned se zjistí,že to není samo sebou –že žiju.*Prý tajemství.Ale kdo ho prozradí?Kdo bude tentokrát ta svině?

pravidla vody nikdy se nevynoříme současněten první vždycky vidíjak se druhý topí

děti jsou chytréjen to nedávají znát čím jsou staršítím však víc hloupnou nakonec se stanou dospělýmia přestanou rozeznávat dobro od zla

Declinatio Umývaly jsme si záda.Ta něha se nedá popsat.Když jsi se otočila,nebylo poznat zda ještě pláčeš.Přivezli pizzu;hřály jsme se do rána.

teď ho jen správně klepnoutaby netrpělochytit ho za nohypohladit po zádecha pak… ránu hned za hlavuškubne sebou a bude to –mrcha svědomí; jenom vzdychalo