Štítek Monology

Když koleje,stříbrné stužky do budoucnosti jsou. Pak nádraží musí býttečka za větou.

Pod dveřemi někdo vsunul,roztrženou obálku. V ní dětskou rukounakresleného soba. Hlavu v dlaních,na schodech sedím. Jak nezklamat a přitom říct,že nemůžem tu být oba.

…2Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky.4Není to řeč lidská , nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet.5Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich…