#3430
pár drobných vzpomínekmihnou se jako had v trávěkde jsi poutníčekterýs dnes zavřelnad ránem dveře až přespříliš tiše
pár drobných vzpomínekmihnou se jako had v trávěkde jsi poutníčekterýs dnes zavřelnad ránem dveře až přespříliš tiše
voní ti ruce po tymiánu a já,… … já s Tím nic nenadělám
Když zableskne sea zas není……ozvěna světla v kameni……promluvil snad Bůh?
Na počátku vzpomeň sikolikrát sis vařil čajnebo kávukolikrát jsi obejmuls tou myšlenkoupozdrav koho potkáš
Odpuštění chceš-livezmi si pastelkunebo tužkunebo štětecrydlopero kus cihlyněkolik šišek nebo hrst čočkylístky slunečnicvodu z potokaa namaluj tvářpak se proti ní posaďzadívej se jí do očía můžeš-li odpusť čím ti kdo ublížil
Jako apoštolovéchodíme po hladině.Poté se noříme do vln.Racci žebrají o chleba,písek z mokré kůže si vítr odnáší zpět do moře.
Můžeš se ptát po smyslu,ale nemusíš všechno chápat.Když všechno nechápeš, prostě mlč.Když mlčíš, jen miluj.Tak, jak to v ten okamžik dokážeš.
když vstávám,záříš kolem mě
toto je báseň jednoho tahuje jako list stromujenž uchvátiv jej vítrtáhne ho vzhůruaby mezi mrakyzpůsobil déšť smějte se,neboť toto je báseň jednoho tahu,jenž přivolává déšť
Ztichl vítri listí přestalo se smát.Do tichaplné noci:„Ach, Bože… ,“ zašeptat.