#3260
když vstávám,záříš kolem mě
když vstávám,záříš kolem mě
toto je báseň jednoho tahuje jako list stromujenž uchvátiv jej vítrtáhne ho vzhůruaby mezi mrakyzpůsobil déšť smějte se,neboť toto je báseň jednoho tahu,jenž přivolává déšť
Ztichl vítri listí přestalo se smát.Do tichaplné noci:„Ach, Bože… ,“ zašeptat.
Skrz bílé koule pampelišek prochází světlo.Bílé světlo prochází skrz mě.Poskakuji po louce, boty v rukou.Květnový déšť padá na mě i je.
Neděle Vzkříšení To já jsem tím hrobem, však světlo rozrážíjeho temnotu.
Bílá sobota neplakal jsem až příliš dlouho soucit s druhým ten znám ale pláč nad sebou samým? ten ne
Velký Pátek Ve tři hodinyznovu trhá seopona v Chrámu.
Z.M. tvoje stopy v písku……zalila je kalná voda obraz muže mezi stromy……zmizel a snad bylo to včera ozvěna hlasu……ztrácí se v tichém šeru loďku jsi uvázal…… jdeš po druhém břehu vzpomenu si…… a mluvit už nemusím ty víš……co doříct jsem…
Když vstávám, noc se stane dnem.Kéž i tobě vzejde.Amen.
upřeně pozoruji květy meruněk vykvétají * upřeně pozoruji květy meruněk opadají