Štítek Modlitby

Bouřka Země pije, pije!Žíznivými ústy.Déšť. Déšť!

Kocour se zvedla vešel do světla.

„Tolik knih napsaných o válcea přece,“ povzdechla si Smrt,„ji chtějí znovu prožít.“ I začala si prozpěvovata znělo to jako rachot zbraní.Jako řev zabíjených lidí.

ten bílý čtverec světla na stěněje vidět jen v létěproto v něm sedávámabych se skrz něj obtisknul do zbytku roku

pohyby gesta slovaprostupujíjako by opravdubyli jsme jedním tělemzáře mezi prstyzlátnebarvy se klidní

směju sesatori

Když tě navštívímnepamatuji sekdy po mé tvářizlaté jako maskatekly slzy štěstíNepamatuji sekdy po mé tvářitekly slzyjestli je někdo utíral

Udeřím dlaní do vodní hladiny . r ; r ) u K u k ( h ; h . uděřím druhou, další.

Z misky do miskypřelévám zítřek a zítřek.Podlaha už vodou mokvá,v miskách je vidět dno.Obláček páry vánek uchopí a odnáší jej v dál.

… a kdy bude zítra…? … a když se nemůžeš najít v božích očích, proč zavíráš moje, abys mě neviděl…? … a bude vůbec zítra…? … bude zítra teď?