u potoka
po noci se potkáme
mezi chrostíky a sviluškami
mezi ponravami a chrousty
tam budem spolu čekat
na plachetnici bílou a červenou
v zemi hindské
budeme čekat
se zlatými kroužky na rukou a nohou
s čelenkami z papoušího peří
tam budem až nás k obědu zavolají
otevřeným oknem
vstupuje do místnosti
proud světla
tiskne mě
k protilehlé zdi
stíny se zdají tmavší
než jiné dny
má vina je zřejmě větší
než jsem myslel
… a moudří říkají
básní smíš vyjádřit jen nesdělitelné…
proto jsem všechny své básně
roztrhal vyhodil na hnůj
a moje oči zůstaly suché
První báseň
ráno vezmi papír
látku
kus dřeva
cokoliv bílého
všechno to spoj dohromady motouzem
a máš první báseň dnešního dne
První krok
poučen všemi radami
chtěnými i nechtěnými
znaje všechno o ničem
udělej první
a hned po něm další krok
Odpuštění
chceš-li
vezmi si pastelku
nebo tužku
nebo štětec
rydlo
pero kus cihly
několik šišek nebo hrst čočky
lístky slunečnic
vodu z potoka
a namaluj tvář
pak se proti ní posaď
zadívej se jí do očí
a můžeš-li odpusť čím ti kdo ublížil
Cesta nebyla Cestou
jen proto že se jí říkalo Cesta
ale proto že jsem o ní
jako o Cestě nepřemýšlel
Byla to Ta nebo Ona
nebo Nejkrutější
a Nejmilovanejší
nebo Já (ale tak jsem ji nikdy nenazval
neboť Já byla ze skla
toho nejčistšího)
Mistr Zajíc a Mistr Sova
Mistr Zajíc řekl:
„Cesta do hor je hledáním.“
Na to Mistr Sova otevřel skříňku
z červeného jeřábu.
Jdu do Dlouhých bílých hor
Vcházím nahoru
Sestupuji domů
Bůh je veliký
Květy hořce
ach, květy hořce
sypou se mi do cesty
sypou se mi do očí
cesta modří je vystlaná
cesta do kopce
cesta beraní
cesta bahenní
cesta kalvarská.