takhle jsme to vždycky dělali
prsty já tady ty tam
znělo to
po celé léto to znělo
chybí to zde jako ta dutá kost
na kterou jsme hrávali
opuštěné místo

cítíš-li se sám,

přejeď rukou po jejím nočním stolku
z kartáče vyber její vlasy
vzpomeň si na její vůni
usedni do jejího křesla
vezmi do ruky klubko její vlny
prolistuj v knihovně její knihy
poslechni si její oblíbenou desku
pojez její oblíbené jídlo

otevři okno
zaposlouchej se do jejího hlasu
který uslyšíš z mnoha stran

kouzlo

levou rukou začni kroužit v zápěstí
ohýbej přitom prsty jeden po druhém
dokud nebudeš mít zaťatou pěst
potom jdi (stále se zaťatou pěstí)
do nejblížího města
a choď po ulicích až do večera

uvidíš-li za soumraku
mezi chodci jelena
kouzlo jsi provedl správně

myslím, že jsi nikdy nenosila vůni,
kterou jsem včera cítil
a přece
najednou jsem byl doma
najednou jsem byl malý
najednou se mi chtělo smát
chytit tě za ruku
stulit se do klína

nemyslím si
že by věděli co dělají
jen se dotýkají těch míst
kterých se dotýkaly jejich matky
a matky jejich matek

je to otázkou přežití
nalezení kotvy
v neustále se měnícím prostoru
jen pouhé nalezení bodu
který kdesi dávno existuje