Co mi zbylo?
Pět vzpomínek.
Které lámou se jak staré listí.
Občas se na dlaň usadí.
A potom znejistí.
Jestli vůbec kdy se staly.
Čertova rokle
Cestičky nad Čertovou roklí
proplétají se.
Prsty milenců.
Ona ve mně. A já v ní.
Milenci na věky.
Tma
Zahnat tmu jsem chtěl,
však náhle bojím se více.
Že z tichého vosku svíce
shoří. Do němoty.
Dočesná
Vítr již dočesal
a listů pramálo,
vzpomínek na léto,
na větvích zůstalo.
Málo.
Vítr
Zdálo se mi, jakoby od východu,
zas vlahý vítr vál.
Tak do sádku jsem vyšel
a v mokrém listí stál.
Příliš často myslívám na Jaro.
Svátek lampionů
Když jsem slavil sám Svátek lampionů
Udělal jsem chybu,
když přátele své jsem nechal v zapomnění.
Dnes opil bych se,
však žádný z nich tu se mnou v žalu není.
Tak z hospůdky se v noci vracím sám
a pod hvězdami černé stromy objímám.
Příteli
Příteli, nohy mě bolí,
když klopýtám za tebou ze střepů poli.
Srdce moje však trpí mnohem víc,
v lánech loňských slunečnic.
Není
Není smutněji
než nedozrálá ostružina.
Není prázdněji
než sklenka a v ní kapka vína.
Není zoufaleji
než otec, který ztrácí syna.
O mrtvém dubu
Dnes jsem ho uviděl.
Na holé zemi ležel
a já tiše plakal.
On, tak široký v bocích.
V hlíně spal
a svoje účty jenom dřevem skládal.
Martin
Sypaná jsou pole křížem.
A bílá je na nich černá zem.
Po té zemi na koníku
jede Martin s tulákem.
I nepřestává,
pořád sněží.
Koník jede bez otěží.
Jeden s jedním člověkem.