#0987

O zvířatech

Na zvířatech se mi nejvíc líbí to, že dělají věci bez důvodů.

Bezdůvodně se rozběhnou, bezdůvodně vzlétnou, bezdůvodně se otočí.

A my, věční hledači důvodů, marně hledáme důvod
toho rozběhnutí,
toho vzletu
a toho zvířecího ohlédnutí.

#0986

O půlnocích,
když slova bývají nejhlubší
to někdy zašumí,
záclona se nadzvihne
a pak je ticho.
To jak slova poposedla si
na dřevěných hřadech.

#0985

Krajkové spoďárky vodních par,
suší se u lesa.
No, to jen tak na okraj.

#0984

Druhý břeh

Na druhém břehu vytrhaná tráva.
Trámy dohořívají.
Voda je kalná
a všude hejna much.

Stojím na druhém břehu.
Kdysi k němu vedl most.
Každý tam mohl dojít
po oblouku Měsíce.

#0983

V obavách ji nechával
na špatnou, tu lichou, chvíli.
V podpaždí zahříval. By ji ruce neztratily.
Až jednou, na konci léta.
Vzpomínka ta, byla slepá.

#0982

Lesy pínií
šumí nénii
za nás.
Zas a znova zas.

#0981

Kapříci Koi

Kapr Koi
nekojí.
To je málo známý fakt.
Fakt.

#0980

Čerstvé řezy větví
hladí
stříbrné hrany zrcadla.

Hezký pohled to není.
Nejde nezahlédnout tvář pokroucenou
sebe sama.

#0979

Kradmé dotyky
literární kleptomanky
románky rodí.
V podprstí.

#0978

Miluji podeští,
když blyští se kaluže
a voda ze skruže
klene se.
V paralelní vesmír.