V ranním chladu
vlaštovky z telegrafních drátků
opadávají.
Na volné místo
přisedává
ticho.
V ranním chladu
vlaštovky z telegrafních drátků
opadávají.
Na volné místo
přisedává
ticho.
U staré zdi
Co říkají si asi
dva kbelíky beze dna,
když i malá přeháňka
je vlastně vždycky bezedná?
Dnes zazní zvon
ohlašující příchod podzimu.
Rybáři ve městě Nagoja v prefektuře Aiči
rozžehnou lampiony
a jejich záře v zálivu Ise se rozvine
jako nové květy mandloní.
Princezna Li
Z javorových listů (červeného a zlatého)
složíš si vějíř,
jako dávná princezna Li.
Budeš chodit,
pokyvovat hlavou a říkat
libo-li čaj?
Já budu vědět, že přišel Podzim.
A královské truhlice budou plné.
Červených a zlatých vejířů.
Ráno
Nočním lijákem opršelé hlohy.
Ještě je ticho
a na polích stohy.
Déšť nalehnul do oken
a vítr rabijácky
rve z něj šaty.
Déšť pláče,
tou silou jatý
a tluče o zastání na dveře.
Déšť ponížený,
zkrvavělý, slabý,
padá na dívčí kadeře.
Před Invalidovnou,
potkal jsem Brella.
Mumlal si pro sebe – umbrella.
Divný to nebylo.
Přestože nelilo.
Petrov
Rozněžnit se;
to je to správné slovo.
Nanovo se rozněžnit,
když dvě věže jako nit,
vítají mne doma.
Starý mlýnek
slastně skřípne,
když mele mák.
U moře
Nejžlutější písek.
Nejmodřejší obloha.
A hejna
bílých trojúhelníčků.
Paradoxně
fix na okně.