Častokrát jsem se díval,
jak můj otec krájí chléb.
Nejprve zespoda bochníku, špičkou nože,
jak drápem, vyryl do bílé mouky kříž.
Poté zakrojil. Chléb lehce zazvonil.
Rozkrájel jsem
mnoho bochníků chleba.
Nezvonící chléb se vršil.
Na židlích na stole,
nakonec i na otcově posteli.
Teprve poté
se chléb ozval tichou ozvěnou.
Nyní jsem již mohl
udělat kříž
i mému otci.
Ta modrá,
dívej ta modrá.
Modrá jako moře
jako nebe modrá.
Modrá jako oči
jako hořec modrá.
Modrá jako moře a nebe a oči
a zástup husí co po nebi letí,
hořce modrý.
V ranní rose,
budiž jeho Jméno pochváleno.
V chladivém vzduchu,
budiž jeho Jméno pochváleno.
V teplém Slunci,
budiž jeho Jméno pochváleno.
Omíláme se navzájem.
Dva kameny,
dva valounky,
zítra zlatý písek jen.
Plní se mi oči slzami,
když na zahrádce sedím.
Jaká to jemnost květů
pojí se se stínem šerým.
Dospělo jsi Jaro.
Za malou chvíli
a nebude to trvat dlouho
začnu Vám vykat.
Oblečená do zelených plesových šatů
na podpatcích trávy.
Jste půvabná jak Jaro samo.
Pokud dovolíte, zde je plášt. Z bílých bezů.
Odkud se vzal
ten milion hvězd,
když spolu jen tak ležíme.
Krátký nádech.
Dlouhý vzdech.
A všechny hvězdy hoří,
padají a obracejí se v prach.
Dnes se mu ztratila.
Jak voda v kamení.
V dálce slyšet zvony
a nad místem kam se chodili milovat,
letí pár holubů.
Pokud trošku zředíme černou
pokud maličko zahustíme bílou,
kdo pozná
co
je
pravda
?
Tolik jsem se chtěl smířit.
Podával jsem ruku.
Kupoval kytice a lahve vína.
Usmíval se.
Vzpomínal na to co bylo hezké.
Tolik to bolí.
Nikdy jsem podanou ruku nepřijal.