#1127

V ranním chladu
vlaštovky z telegrafních drátků
opadávají.

Na volné místo
přisedává
ticho.

#1126

U staré zdi

Co říkají si asi
dva kbelíky beze dna,
když i malá přeháňka
je vlastně vždycky bezedná?

#1125

Dnes zazní zvon
ohlašující příchod podzimu.
Rybáři ve městě Nagoja v prefektuře Aiči
rozžehnou lampiony
a jejich záře v zálivu Ise se rozvine
jako nové květy mandloní.

Princezna Li

Z javorových listů (červeného a zlatého)
složíš si vějíř,
jako dávná princezna Li.

Budeš chodit,
pokyvovat hlavou a říkat
libo-li čaj?

Já budu vědět, že přišel Podzim.
A královské truhlice budou plné.
Červených a zlatých vejířů.

#1124

Ráno

Nočním lijákem opršelé hlohy.
Ještě je ticho
a na polích stohy.

#1123

Déšť nalehnul do oken
a vítr rabijácky
rve z něj šaty.

Déšť pláče,
tou silou jatý
a tluče o zastání na dveře.

Déšť ponížený,
zkrvavělý, slabý,
padá na dívčí kadeře.

#1122

Před Invalidovnou,
potkal jsem Brella.
Mumlal si pro sebe – umbrella.
Divný to nebylo.
Přestože nelilo.

#1121

Petrov

Rozněžnit se;
to je to správné slovo.

Nanovo se rozněžnit,
když dvě věže jako nit,
vítají mne doma.

#1119

U moře

Nejžlutější písek.
Nejmodřejší obloha.
A hejna
bílých trojúhelníčků.

#1118

Paradoxně
fix na okně.