#1184

Duby kladou mi
k nohám všechno své zlato.
Tak jako loni.

#1182

Bylo až teskné,
vidět ty dva, souložící,
jak on mechanicky zasouval a vysouval
a při každém zasunutí zvolal – Miluji tě
a při každém vysunutí se musel prudce nadechnout
a ona pak svíjela se pod ním, protože to tak chtěla
a protože byla smutná a nešťastná až k puknutí srdce.

Potom se oblékli a rozešli,
každý na opačnou stranu hleděl,
a pak zase do země. Ne ze studu,
ale že neměli co jiného říct,
než Miluji tě a odpovědět pohybem zaťaté pánve
na nemanželské posteli.

#1181

Rozešli se
u rozchodníku.

Srdce napůl.
Na chodníku.

Amore! Tehdy lilo.
Amore mio…

#1180

kaštánka

v kaštanovém lemoví vlasů
jediný ze stříbra
pro cizí krásu
nerdí se

že co loni bylo láme
že co dostali jsme máme
tak ohýbá se stéblo až ke zlomu času

#1179

Bukové listí
padá do mokré trávy.
Žluna se houpe.

#1178

Déšť lehce poklepává
na srdčité listy lip.
Jako ty, když vtíráš mi
vonný olej do spánků.

#1177

V kalných loužičkách
se jen stěží zrcadlí
modrá obloha.

#1176

Prší,
lidé se schovávají do průchodů.
Jen kašna vprostřed náměstí
stojí a k mrakům střílí proudy vody.
Prská. Nevrle.
Jako starý kocour, vyrušený od předení.

#1175

Kolikrát jsme se za úsvitu společně oblékali.
Kolikrát jsme společně vstávali. Rozcuchaní, s ospalkami v očích, s páchnoucím dechem po těžké noci.
Kolikrát jsme se probouzeli s bolavou hlavou i bolavými klouby.
Naštvaní i vděční jeden za druhého.

A kolikrát se tak ještě probudíme?