Napadáno
Bílé krajky po okraji.
Bílé slunko bíle krájí.
#1226
syčí sporák
syčí listí
plameny stržené samotou
skomírají úkosem listů
káva říjně voní
10/2019
#1225
Autoreferenční Gödelova
Řekl jsem ti o sobě.
Řekla jsi mi o sobě.
Jeden ba i druhý
jsme propleteni v kruhy.
∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞ ∞
#1224
Na obálce, kterou jsem našel,
napsáno bylo, ‚TEĎ NEOTVÍRAT‘.
Co vrtá mi hlavou, kdy je PO TOM.
A má se PŘI TOM něco zpívat?
#1223
Žaludek se stáhnul,
jak těžko hledám slova.
Říct pták a sova a být do večera.
Být do večera,
když paprsek slunce poslední
postit se bude spoustu dní.
Než zase řekne se
květ a včela a jsem s ní.
Do všech večerů. K lůžku usedni.
#1222
Ranní
Hřadlujeme se v kuchyni už od čtvrtý.
Dva ptáci, který čekaj na spánek.
Ve dřezu přibejvá kafí
ve vzduchu krutě filozofickejch otázek,
kdo, s kým, jak, proč.
Je to lepší než spolu nemluvit,
ale šel bych si lehnout.
Aspoň na hodinu.
Abych na ty krutý otázky… hlavně se neposrat.
#1221
Fraktálový dub
↦Větve se větví ↩
#1220
Bisou
Vypadá to mnohem lépe,
když dvě francouzky,
když potkají se,
políbí se,
jako když rozetřeš parfém,
jedna tvář,
druhá tvář,
potom usmějí se,
než když napíšu jen
bisou-bisou,
které, zní jak název rybí polévky.
#1219
Zrcadlení
v kapce rosy koupe se
kapka rosy koupe se
kapka rosy koupe se
kapka rosy koupe se
#1218
Na zemi se objevily
černé stopy kočičích tlapek.
Vedly od okna
a ztrácely se za zamčenými dveřmi.
****
Lístky z pravého, čtyřiadvacetikarátového zlata,
prosvítala modrá obloha
a na ní byla vidět hejna ptáků
letících za svým králem.
****
Obloha až po okraj plná hvězd
BYLA blízko a daleko zároveň.
On věděl, že i kdyby si vzal ten nejdelší žebřík,
stejně nedosáhne ani k nejbližší modré hvězdě.
Bylo mu smutno a teskno. Nedokázal vyskočit a věřit.
Ještě ne.
****
V tlustém zlatém rámu
přikryté silným sklem.
Každá z těch věcí vypadala
jako artefakt nevyčíslitelné hodnoty.
Lístek jinanu, klíček od dětské pokladničky,
zarezlý malý nožík, otvíraly bránu do nové dimenze.
DOX, Petr Sís, O létání a jiných snech