Pieta
Od neustálého snímání z Kříže,
Marii slzy došly.
A Jana ruce bolí.
Tak to bude
navždy.
#1036
Eva
A potom,
Svět se zastaví.
To když v oné vteřině
Věčnosti obejmutí
Duše vydá se
K oblakům.
r.i.p
#1035
V tu hodinu
kdy sny toulají se
jak zbloudilé ovce,
nezbývá jiného,
než nožem ostrým
jedno jehňátko vysvléct z kůže
a myslet při tom na vlastní smrt.
#1034
Tomu poslednímu…
Tomu poslednímu, kdo zatlačí oči?
#1033
Předělám se v jehlu hravě.
Stačí jenom díra v hlavě.
#1032
Vzdouváš se pode mnou
jako příboj.
Naráží tupě
ráhno o ráhno.
V oceánu
dvě srdce vykoupená.
Naráží spolu
ráno o ráno.
#1031
Příběh černý jako archetypální Kocour
V grafitovém prachu nocí
stopy růžových kocouřích oušek
míří k Mléčné dráze.
Noc se chvěje
hlubokým předením
galaktického Kocoura.
#1030
S Tebou
Je až mrazivé,
na pokraji propasti stát
a tušit,
že s Tebou ji mohu přelétat.
#1029
U Jakuba zvoní zvony
a Bůh háže zlaté štóly
přes obzor. Aleluja.
#1028
Po nočním dešti
páří se
z Podkomorských lesů…
… Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne …
… a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo…