Houslař
Na stole houslaře,jak Kristus na kříži.Javor leží. Hladil ho, milovalv rukou ho kolíbal.Housle zaplakaly. On do nich duši dala javor zavzlykal.Bůh se zastavil.
Na stole houslaře,jak Kristus na kříži.Javor leží. Hladil ho, milovalv rukou ho kolíbal.Housle zaplakaly. On do nich duši dala javor zavzlykal.Bůh se zastavil.
Odsouzen k životu! Pal!Četa andělů pohnula bílými křídly. Vznáším se k zemi,padám nebem. Mám zhasínat tmu,či rozžíhat plamen?
Rampouchy krve,zimou se barví. Na cestě z kamení,růže ze soli. Třese se.Teplem. Chtěla by,dotknout se nebe. Kořeny,přirostlá k zemi. Pláče.Pro tebe. Pláče.Hrudky soli.
Uprostřed milováníjsi se najednou zeptala,jestli nemá pršet. Co já vím? Proč si po TOMmusím dát vždycky jednu cigaretu?Nejsem závislý na nikotinu. Jsem závislý na tobě.A ty se MĚ ptáš na počasí. Vlastně, na koho jsi při TOMmyslela?
Na Silvestra se v práci většinou nic neděje a tak mi nevadí, že ho pravidelně trávím právě tam. Dodělám v klidu co je potřeba a jdu domů o něco dříve. Pohoda. Vyrazil jsem jako každý den, kolem půl sedmé. Bylo…
U hladiny staré tůňky,konečně se objali.Měsíc a Slunceskryté v červeném lampionu.
V Betlémě na seněležela Maruška.Jozífek zpíval jipísničky do ouška. Zpíval jí o hvězdě,celá se napnula.Zpíval jí o cestě,jak luk se prohnula. Není tam nádherně.Smrdí jen hnůj.Nejsou tu jesličky,kamenná sluj. Svobodná poroditmalého kluka.To nejde na rozum.To jsou jen muka. Maruška kývla…
Kdybych mohl přestat dýchata jen plout. Kdybych zastavit srdce směla jako kouř se rozplynout. Kdybych ve sněhu šlápotou mohl býta svým tělem sněženku těšit. Pak dozajista věděl bych,že mohl bych se proměnit třeba i v dětský smích.
Když jsem vyrážel s naším novým psem na ranní procházku, potkal jsem první jinovatku. Pod nohama mi poskakovaly modro-růžové jiskřičky zabarvené oblohou a vycházejícím sluncem a od pusy se trhaly chundelaté chomáče sražené páry. Bylo zima, ale vlastně docela příjemně.…
Mám dobrého přítele. Kamaráda. A tím bych vlastně mohl skončit. Dřív než jsem začal. Zkuste si říct nahlas slovo přítel. A poslouchejte jak voní. Nemlží se vám z té vůně oči? Když mi bylo nějakých šestnáct, sedmnáct let, myslel jsem…