Malý králíček šel lesní pěšinou a zpíval si písničku. Pěšina končila na okraji lesního palouku a když na něj králíček došel, uviděl slona jak sedí na pařezu a občas zamyšleně a občas smutně mávne chobotem. Králíček dozpíval a pozdravil. Slon…
Já, Adam, odevzdávám se tobě, Evo,a přijímám tě za manželku.Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost,že tě nikdy neopustíma že s tebou ponesu všechno dobré i zléaž do smrti.K tomu ať mi pomáhá Bůh..°oOo°. Náš slib už léta nevoníjak…
Nespala jsemcelou noc. Jen na tebe myslela, miláčku. Pod oblohouplnou hvězdnejjemnější krajkyz měsíčního stříbra šila. Abych ránoaž oči otevřešspěchala za tebou.V křišťálovém plášti, zářícím. Tys však přítelis kamarády dlouho pil.A jedinou ozdobu mou,paprsek slunce, polibkem prvým v slzách utopil.
„Jsem tak obyčejný“, dlouze zazpíval malý slavíček a smutně zobnul do housenky, kterou právě našel. „Chtěla bych být zase potřebná“, zatřásla listím, léty neplodná třešeň tak, že se na chvíli ukázalo ptačí hnízdo ve větvích. Často se nám stává, že…
Je až příliš podobnýpotlesk davůa ozvěna moří. Je až příliš podobnáozvěna mořía šustění křídel. Je až příliš podobnéšustění křídel a potlesk davů. Trojité Haiku
Ještě máš prstíkymodré od borůvek. Ještě pořád nevíškde pytlík je od přezůvek. A už koně grošovaníneklidní jsou v podestlání. Martin hlídá na stání.Jiskří nocí svítání.
Ach Bože, teskno je.Jako když poslední ořech z klína bereš. Prvního snížku,kuřete co vylíhlo se před svítáním, sotva na píď. A já do brázd ohnutý,oharky skřivánčích trylků marně vybírám. Smutno je mi po létu,po větru teskním. Na píšťaly topolů tak…
Mhouřila jsi očijako bys kukačku poslouchala.Počítala kolik let ti snese. Usnula jsi. Vím to jistě.Na čelo jsem tě políbila nepohnula ses.
Naše dva kartáčky k sobě se vinou. Zdá se, že není to jen naší vinou. Štětina štětinkuhlavy se hladí. Nasadím futrálky – hormonky zchladí.
Napité mraky,které kdesi přebraly tekutého olova a tužezvrací a zvrací. Přichází zima.