Pod oblohou
plnou hvězd
nejjemnější krajky
z měsíčního stříbra šila.
Abych ráno
až oči otevřeš
spěchala za tebou.
V křišťálovém plášti, zářícím.
Tys však příteli
s kamarády dlouho pil.
A jedinou ozdobu mou,
paprsek slunce,
polibkem prvým v slzách utopil.