Předchozí | Následující
Jinovatka

Nespala jsem
celou noc.
Jen na tebe myslela,
miláčku.

Pod oblohou
plnou hvězd
nejjemnější krajky
z měsíčního stříbra šila.

Abych ráno
až oči otevřeš
spěchala za tebou.
V křišťálovém plášti, zářícím.

Tys však příteli
s kamarády dlouho pil.
A jedinou ozdobu mou,
paprsek slunce,

polibkem prvým v slzách utopil.