Strach
Schoulená na lehátku,labutí peří napadané do sněhu.Splynutá s nemocniční dekou. V slze její,si dušehraje na schovávanou. Ruku mi tiskne,jak ztracená a znovunalezená."Že to bude dobrý, pane?" Proč mám tu být za boha!Kývnul jsem. A na polštářlabutí duše kane.