Štítek Zamilovánky

Tvoje pírko,to, které jsineukázala nikomu.Ukážeš mi?

Mateřské znaménko,které mívalas na krku,máš ho tam stále. Tvá kůže voní po koření,ve vlasech kvítky pomerančovníku,vzpíráš se v bocích prastará řekav úzkých soutěskácha já? Kmen stržený proudem.

Zvlněných příslibůkrajina v šeru –rozlehlá a bez ozvěn. Lehám si. Topím se.V konečcích prstů…… zůstal mi jeden sten. Závěs se na okně pohne,vánek proběhne štěrbinoupod zády jejími. A spěchá hned za jinou.

Ach tak, říkala.Dnes bude krátký den.Lovci se staví do řada vítr před obědem zavírá okna. Ach tak,dnes se nepotkáme, snad zítra po honu,až posbíráš hrst peříček.Těch co jsem pro tebe trousila po vrcholcích trav.

Tu noc,zdálo se mi o Měsíci.Šaty měl barvy cihlové červeněa tvář a ústa jako ty. Když oknem na lůžko lehal,ležel vedle.Ležel se mnou.Objímal mne zcela,hlavu na polštáři. Šeptal mi něžně.Však co,to říct nemohu.

Kam se podělata se švestkovýma očimakam, líbeznice,ses mi ty poděla? Plášť z mlhyna plotu si povlává.Do rokle běží, běžílaň s očima, jež mi patří.

to je jen toužení    kniha toužení              našeho společného                tenkrát

A teď si představ,že by nebylo těšení. Jak já bych ti,jak bych ti jen říkal…… ty Těšení moje.

všechno je skoro je zima skoroi tráva skoro skoro jsou hory tam v dálceskoro je co jsi chtěla říct je pravda skorože skoro jsme nakonec i skoro je někdy jen jako

Kincugi Do tvých ransypu ti zlatý prach.Vždyť každá z těch,kterou kdy jsem ti dal…… máš něžnou patinu a já tě znám.Jsi jedinečná.