Ó, Miriam,kolikrát dnes jižvyšla jsi před dům s prázdným džbánem.Kolika pávům jsiz ocasů vytrhla smaragdový brk. Mužové thráčtí dnem i nocí se souží.V přítmí stanů mnou sirůžové jazýčky údů.Chňapají po zrncích tvého prachu jako psíci.Krutě krásná jsi. Kolika pávům jsi,Miriam,dnes…
Pili jsme spolu šťávu ze sladkých bříz Navečer mi dveře otevíráša já váhámsmím-li k tobě vejítod hrušňového sadu.
Dotýkali jsme se rtůjeden druhémuhráli jsme na sebedva jsme byli harfenícipak odvrátilas hlavu, řkoucpodívej modrých koček houfa nad komíny,jako modrý kouř,koček plulo nepočítaněa všechny zpívaly Sláva na výsostech Bohua na zemi pokoj kočkám dobré vůle
pata špičkašpička pata tvoje chodidla odřezavávajíbílé obloučky světla jsem vězněmve zmenšujícím se kruhukdyž vztáhneš rucevetkneš nám kůl do srdce
dávno zvláčnělo micelé moje tělojak zedraná košile tu ležíprázdnou přítěží jen bylokdyž chvátal jsipo vodopádech boků ke mně do příměří
postupně si všímámtěch odlesků v soběberu je do rukyjeden po druhémpředstavuji si mořev tom zálivuv tom létěkde jsme byli
rozdělil bychslzu smutkuna polovinu tvojia polovinu mouvšak slzy modrých očí zdá sese dělit nemohou
obtiskuji tvůj stíndo patra vedlejšího domunořím se do nějjak bys to bylaa zatím ve stružcepísek se sype,sečítá
Přicházím přes poleskrz mlhy.Když ti vstoupím do snachceš mě obejmout.Já se ti vyvléknu.Blázínku. Otáčíš sepokojně na druhý bok.
Tentokrát dvě verze Struny jsou naladěnyuvnitř mého těla,sama vydávám první tón.Not není třeba. Hraj, vybízím tě znova.Jsem tvých prstů dychtivá. —————- Struny jsou naladěnyMé tělo zníSama vydám první tónHraj, vybízím tě znovaTvých prstů jsem celá dychtivá