Štítek Zamilovánky

povedem se za ruce…… tak, jak jsme – po záruce

Včera jsme s Kdysiláskou kouřili dýmku.Když bylo po všem,sypali jsme popel po větru.Vypadal jako šedivý sníh,který padával v Ájéájé.

„Cesta do Paříže,“řekla Dlouhovláska,„je daleko zábavnějšínež do Kadaně.“Potom se její ústa a očirozzářily fialovým světlem.

Na co myslíš,když se stín kostelní věže na protějším břehudotkne čela tvé postele?

házela po mně očimamá miláa já je trpělivě sbíraltuhle a támhlepo nocích začala jeházet však po jinýchjako šedivé oblázkya oninechávali je ležet na kobercícha na rohožkáchroznosili je na ponožkáchmá milá, tolik touhonohá,je bezokánení už mámá milá není má

Nenaolejuju Jůlii nenaolejuju se nenaolejuju tě nenaolejuju tě ? naolejoval bych tě ! naolejujeme se naolejuju tě nepomilujeme se ! nepomilujeme se ? pomilovali jsme se !

Snad, že se tvá duše otisklado věcí kolem.Tvůj hřeben,tvůj polštář. Prádlo v šuplíku úhledně srovnané.Dech jen tu bloudí. Často tě vídávámv zahradě, spící, pod ořechem.

vítr převrací stránkyjá převracím knihuty převracíš měsvět převrácený vzhůru nohamasedíš mi v klíněpřevracíš noc v den

¿ š n eš ně deš něž udeš něžn budeš něžný udeš něžn deš něž eš ně š n ¡

Když mě slunce dnespolíbilo na holá záda,taky jsi tam byl.Teplá vlna skrze mneběžela ke konečkům tvých prstů.