Štítek Zamilovánky

moje milá nemiládneska sedí ažna konci přímky hojdá tam nohama

Jednou jsem se zeptal Dlouhovlásky: „Vstoupím-li do tebe, kam mě dovedeš?“ Neodpověděla.

Dlouhovlásce jsem řekl,že nevím čemu věřit.

Jednou uvidím,že Dlouhovláska musí odejít.Myslím, že bude sedět naproti otevřenému oknu.Třeba zkusí ještě zachytit kousek jara, léta, podzimu a zimy a třeba se i usměje.Nakonec pod lopatkami rozloží svoje malá křídlaa odletí.

sedávali jsme spoluna holých paloucíchjídávali jsme spoluz prázdných misek když jsme se měli zvednout a jítzačala jsi do vzduchu psát prstempohlédla jsi na mě a tu jsem vidělže jsme nikdy nebyli opravdu sami jeleni v tvých očích popásali se na kraji smaragdového…

procházíš ranními dveřmita zář kolem tvé hlavyjak vstupuješ do jitrachladný vzduch se tetelí nad pokožkouv košíku kvítky vrbovky

Medoláska chtěla dělat meruňkové knedlíky. Než nachystala těsto, meruňky uletěly.

Dlouhovláska navštěvuje kurz kaligrafie.Po večerech, místo milování, špiní papír. Dlouhovláska se ptala, čím bych chtěl být.Řekl jsem, že papírem. Že bych byl „dotýkaný“.Rozesmála se.

Dlouhovláska si dlouhovyčesávala z vlasůjehlice borovic.Dlouho.

stydím se to nahlas vyslovita přece je to tak přirozené –miluju tě