Štítek Zamilovánky

Ty a já jsme se houpalina stínu větve javoru Když zapadlo sluncestín prasknul na tři Každý jsme si vzali jedentřetí jsme nechali na hladině zátoky u Tyvíškdetobylojako našedlý obláček kaňky japonské tuše

Řekla pa,     pa, můj smíšku     pa, koudelíku     pa, třísko pod nehtem zalomená     pa, kolečko dřevěný     pa, rohu stolku o který se každý den uhodím     pa, bílý ubrousku  …

nakonec se pohnešzachvěje se ti prst možná stočíš oči k oknujá odcházím do koupelnytebou mokrá po stehnech je po všem (zaplaťpánbůh)vydechnešjako by náznak toho hlubokého vzdechuměl být znamením pro ty ostatní

když otevřu těpřichystán tě čístzavřeš se zlehkadnes prázdná zůstanešmnou prázdný list

Maloval jsem tě barvami vzácnými. Maloval jsem tě perlovou modří. Když barvy došly mi, černou jsem, obtahoval ti srdce do večera.

Tvoje pírko,to, které jsineukázala nikomu.Ukážeš mi?

Mateřské znaménko,které mívalas na krku,máš ho tam stále. Tvá kůže voní po koření,ve vlasech kvítky pomerančovníku,vzpíráš se v bocích prastará řekav úzkých soutěskácha já? Kmen stržený proudem.

Zvlněných příslibůkrajina v šeru –rozlehlá a bez ozvěn. Lehám si. Topím se.V konečcích prstů…… zůstal mi jeden sten. Závěs se na okně pohne,vánek proběhne štěrbinoupod zády jejími. A spěchá hned za jinou.

Ach tak, říkala.Dnes bude krátký den.Lovci se staví do řada vítr před obědem zavírá okna. Ach tak,dnes se nepotkáme, snad zítra po honu,až posbíráš hrst peříček.Těch co jsem pro tebe trousila po vrcholcích trav.

Tu noc,zdálo se mi o Měsíci.Šaty měl barvy cihlové červeněa tvář a ústa jako ty. Když oknem na lůžko lehal,ležel vedle.Ležel se mnou.Objímal mne zcela,hlavu na polštáři. Šeptal mi něžně.Však co,to říct nemohu.