Štítek Zamilovánky

Tak, jak voní déšť.Takovou tě znám.Jako vůní deště, nekonečný žár.

Pásithea Dívám se na tebe. Spíš.Z nohou se ti sesunula přikrývka.Pohledem putujiod nahých kolen směrem k palcům.Nohy ozářené Měsícem.Mléčně bílá brázda prochází oknem do pole pšenice.

Ty a já jsme se houpalina stínu větve javoru Když zapadlo sluncestín prasknul na tři Každý jsme si vzali jedentřetí jsme nechali na hladině zátoky u Tyvíškdetobylojako našedlý obláček kaňky japonské tuše

Řekla pa,     pa, můj smíšku     pa, koudelíku     pa, třísko pod nehtem zalomená     pa, kolečko dřevěný     pa, rohu stolku o který se každý den uhodím     pa, bílý ubrousku  …

nakonec se pohnešzachvěje se ti prst možná stočíš oči k oknujá odcházím do koupelnytebou mokrá po stehnech je po všem (zaplaťpánbůh)vydechnešjako by náznak toho hlubokého vzdechuměl být znamením pro ty ostatní

když otevřu těpřichystán tě čístzavřeš se zlehkadnes prázdná zůstanešmnou prázdný list

Maloval jsem tě barvami vzácnými. Maloval jsem tě perlovou modří. Když barvy došly mi, černou jsem, obtahoval ti srdce do večera.

Tvoje pírko,to, které jsineukázala nikomu.Ukážeš mi?

Mateřské znaménko,které mívalas na krku,máš ho tam stále. Tvá kůže voní po koření,ve vlasech kvítky pomerančovníku,vzpíráš se v bocích prastará řekav úzkých soutěskácha já? Kmen stržený proudem.

Zvlněných příslibůkrajina v šeru –rozlehlá a bez ozvěn. Lehám si. Topím se.V konečcích prstů…… zůstal mi jeden sten. Závěs se na okně pohne,vánek proběhne štěrbinoupod zády jejími. A spěchá hned za jinou.