Předchozí Následující
#3125

Zvlněných příslibů
krajina v šeru -
rozlehlá a bez ozvěn.

Lehám si. Topím se.
V konečcích prstů...
... zůstal mi jeden sten.

Závěs se na okně pohne,
vánek proběhne štěrbinou
pod zády jejími. A spěchá hned za jinou.