Štítek nic

Zralé listy kaštanůa mísa je jich plná.Jako dýní nebo jablek.Voní. Po zastavení.Aby se ho člověk nelek,až ho nabere plnou náruč.

Existuje ještě jedna báseň –báseň nenapsaná.Na rubu zrcadla jea slyšet, když jednoho dnev blízku zatrhne se hrana.

V běhu času (a skoro to bolí),otázek víc, než odpovědí.

František L. Je ta řádka mrtvých zase o kousek delší.Jako brambory když sázíš.A živých zase o kousek ubylo.Jako oříšků na misce.Ale Vánoce už bylya do Velikonoc ještě půl.Kdo jim dá rozhřešení,když kněz ve fialové štolena marách leží.Umíráček zvoní a hluchý…

Na cestě,svázaní stříbrnou šňůrkou,znovu a znovudva holubipokoušejí se vzlétnout.

Mrazík kolem přešela přecena skalní vyhlídcejsi mi ruku na rameno nepoložil.

Volání večera Začni hodinu před západem slunce.Postav se mezi dveřepískej na hubua když se slunce schová za tvou oblíbenou jabloň,začni jíst rybu. Jak ji budeš jíst, večer se přišourá.Přilákal jsi večer do své zahrady.

V trhlině času,když se mi před očima rozetmí.Naleznu tě. Jak se to stane,že se s hledáním tolik vyčkává?

Každou chvílije posunut úhelný kámen.Jednou sem, podruhé tamhle.Aby se řeklo – to je teď moje.Toto, co zbývá, vaše. Pod oblaky kadidlaskřítci se stříbrnými kladívkyodnáší kousky křemenea král, slepý a hluchý král,rozdává medaile z březové kůry. Věrné zasypal loňským listím.Nevěrné uvláčel…

A Mansúr řekl – Vždyť vaše řeč o vás je jenom pára.Jak tedy můžete říct,on je dobrý nebo je zlý?Párou jsou vaše slovaa neváží proto nic.