František L.
Je ta řádka mrtvých zase o kousek delší.
Jako brambory když sázíš.
A živých zase o kousek ubylo.
Jako oříšků na misce.
Ale Vánoce už byly
a do Velikonoc ještě půl.
Kdo jim dá rozhřešení,
když kněz ve fialové štole
na marách leží.
Umíráček zvoní a hluchý ho neslyší.
°°°°
Pršelo,
pršelo, když umřel František.
I obloha plakala.
Studánky plné vody se těšily na léto,
Svatá Kateřina popíjela kafíčko a každému, kdo se ptal, říkala –
Víš, nebe má jinou spravedlnost.