Každou chvíli
je posunut úhelný kámen.
Jednou sem, podruhé tamhle.
Aby se řeklo – to je teď moje.
Toto, co zbývá, vaše.
Pod oblaky kadidla
skřítci se stříbrnými kladívky
odnáší kousky křemene
a král, slepý a hluchý král,
rozdává medaile z březové kůry.
Věrné zasypal loňským listím.
Nevěrné uvláčel koňmi.
Lidé se smějí, plácají do stehen. Běda.