Amuse guele Každý pátek,přesně v osm třicet,rozžíhaje svíci,usedám k prostřenému stolu. Po levé straně, straně mého srdce, jsoutalířek na pečivo,malá vidlička na předkrm,vidlička na hlavní chod. Přímo přede mnou a směrem ke mně ležídezertní lžička,moučníková lžička,talíř jemné barvy slonové kosti…
Past na světlušky vyrobí se z tužky.Tužka potře se luminoforema světluška přispěchajíc honem,lapena jest.Tím světluščím fórem.
Obavy dohořím celá?nesfouknou mne?budu první?nebude to bolet?mohu plakat?jsem vůbec z vosku?svítím správně?nekroutím se? ach, to pálíještě chvilkutři kapky voskuhoblinka kouřemře.
Nějak je líp vidět,když opadá listí.Na svíčky na hřbitově,jak jsme si nejistí.Jestli dožijeme jeden krátký den.Kdo s mokrým listím, kdo bude vymeten.
Listopad Skrz holé větvehvězdy prosvítají.
A pod stromy ležíplno zlatých rybích šupin.Jestlipak někdopřál sinajít sebe sama?
Mladý autorText vyvolalhluboký nezájem. Starý autorV absolutním tichuvšichni spí. Vyzrálý autorTak hutné!Nedá se strávit.
Toto je moje představa podzimu:Vlaštovky navlečené na šňůrkách telegrafů,proskládané kuličkami červených jeřabin.Svazané tak pevně, jak je to jen možné,aby, až budou přehozeny přes nejbližší vysvlečený javor,konečně utěšily nahotu Listopadu.
Po spiráláchdo zítřka dlouhýchčápi plují.V rudých mořích.
Poutníci Ránem začínají se choulitA kaštánci pootvíratA vítr na holých větvích zpívatBalady o létu