Štítek nic

Na náměstí,dříve zvaném Armády Rudé,rozutekly se,jak bílá pěna, ocúny všude. Tak křehké a jemně fialové,že jen na trávnících směly být.Tam, kde s jarem, chodí se dvojice políbit.Ještě nepolíbené.

Hrnečky černého čaje,vypadají zaměstnaně, když na ubruse, první, druhý, cvičí spolu olympijské kruhy.

Svatební Na rubu kroužku, který na prst navlékám ti dnes, krátkou jehlou jest vyškrábáno – Hic sunt leones.

Dobrý den.   HALÓ paní,         paní od Vinárny!   Není u Vás paní od Mlékárny? Je to už nějaký časco potkal jsem –         jen Vás,              …

Bylo až teskné,vidět ty dva, souložící,jak on mechanicky zasouval a vysouvala při každém zasunutí zvolal – Miluji těa při každém vysunutí se musel prudce nadechnouta ona pak svíjela se pod ním, protože to tak chtělaa protože byla smutná a nešťastná…

kaštánka v kaštanovém lemoví vlasůjediný ze stříbrapro cizí krásunerdí se že co loni bylo lámeže co dostali jsme mámetak ohýbá se stéblo až ke zlomu času

Prší,lidé se schovávají do průchodů. Jen kašna vprostřed náměstí stojí a k mrakům střílí proudy vody. Prská. Nevrle. Jako starý kocour, vyrušený od předení.

Za pohled mandlových očí.Za písek padajícímezi baňkami přesýpacích hodin. Šukran.

Tu šel jsem zezdola ulicí nahoru,kolem pohřebního ústavu, co jmenoval se Entrada. Můj španělský strýc vysvětlil mi,že to slovo znamená Vstup. Vstoupil jsem tedy a za drobným stolkem seděla drobná blondýka v černém kostýmu. Zeptal jsem se, zdali pro Vstup…

Zamlklelistí javorů pomrkáváočima černýma jako psí. A naslouchá tiše na poloprázdných větvích kdy hodinka jejich taky uhodí.