Štítek Monology

Popeleční středa Vyzvání zvony,až mi popel z čela opadává.No, stejně by tam nedrželani do večera. Jdi a více nehřešKyrie Eleison

Dnes jsem se rozhodlmilovat trní.Není to snad místo,kde kočka, skryta, vrní?A Slunce nelíbá jej takjako by snad jiného trní ani nebylo? Milovat trní,jako by trním nebylo.

Dnes jen maloučkohnala mě Zima domů. A ptáčci zpívali mi k tomu.K tomu předjarnímu běhu.

Ať žije Cimrman a absolutní rým. Vidím mraky,říkám mraky. Jako psi vypadají trochu.Tomu bílému dám masa trochu. Vidím mrakyvšak psy taky.

Dívání se do plamenů,to je tak archetypální zvyk,že vedle mne vždycky bývají luk i jeden šíp. Vajíčka na špeku voní celým domem.Smažená medvědím sádlem.Vyhasíná. Jdu přiložit.

Když nemůžeš spát,je to jak miska plná hrachu.Každou kuličku do dlaně vezmeš,vzpomínáš – prý, kde potkal jsem tě brachu.A tak to s každým hráškem uděláš.Povídáš a žvaníš. Až do úmoru.

Padají nad rozedněnímútržky veršíků,chuchvalečky andělského peří.A ráno se směješ, jak z vlasů vyčesávášdlouhé věty stříbrné,prášené hvězdami, co před chvílí šly spát.

Čímsi mi připomínáš chřástalamožná těma šedivýma očima.Nebo svojí touhou po svobodě.Ani jeho jsem vlastně nikdy nechytil.

Co jsme mohli? Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Mohli jsme.. Často jsme však neměli dost…

K čemu mi jevšechno to žonglování se slovy.To jemné balancovaní hlásek na špičce nože.Bolest bude pořád jenom bolest.