Štítek Monology

Neboj se, zachytím tě.Moje paže jsou silné. Někdy je těžké uvěřit i jen sám sobě.

Někdy dálkase leknesama sebe. Když příliš rychle rozběhne sedo daleka.

Platan Za tu dobuco pod ním lehávámmne mnohonásobně přerostl.Jen stojía trpělivě stíní.

Bože, kam podělo se Září,když ohlédnu se zpěta z ohniště se ještě páříslza, kterou tam upustilo,když mladé oči ráno mylo.Kde jsi, kde? Na kolenou prosíce.

Lišky zametají sny svými ohony. A granátová jablíčka sama padají do dlaní. Chce se mi spát. Jen, není tu klíndo kterého bych hlavu vložil. Posečkám tedy. Než maličká Mabusedne na mé pravé ramenoa dá mi ze zlatého pohárku medu pít.

Nebudeš stavět zeď vodě. Nebudeš.  A pokud ji přece postavíš,  uděláš v ní malou dírku,  jako prst batolete malou, aby mohla, až bude ji smutno,  z druhé strany otevřít dveře.

Za černými skalami Stellarknotennuje šedivé moře a párek racků. Podobné je to s touto básní.Za černými hranami písmen je všechno o čem jsem kdy snil.

Co když TO okno,hraje důležitější úlohunež ony dvě postavy před ním? Mohlo by samotnou svojí existencídeterminovat chování těch dvoua určit co se stane právě teď?

Možná se ještě trochu škube,ale co zbude, když vykuchá se slovo Láska?

Přišel silný vítr Kolik srdcíbude dnes zlomenomísto větví starých hrušní.