Štítek Monology

Na schovávanou Můj stříbrný tygrschoval se za žebříkem.Pruh za pruhem.

Osud takhle nad ránemzačal se plazit jak stín v trávě.Pak to vzal po dlouhé stěně dlouhého domua za nímkolem předloňského stohua přes kopeca ještě přes jeden.Pak už byl ledento stíny bývaj trochu jiný.Zapadnul sám, celý modrý, do šedivé úžlabiny. Kde…

Dlouho si prohlížel tu modrou knížkuobracel listpo listumazlil se s nimipovídal jimvkládal záložku na různá místaa znovu se mazlilpotom vstalotevřel oknodokořánpoložil nohu na parapetdruhourozhlížel se z výškyjako by tak stál poprvéještě jednou se rozhlédlkdyby,…náhodou…

Procházel jsem se po polia hrstmi sypal holubům do brázd. Jako by tam neměli už dostvšech těch lidských vzpomínek.

Tehdy řekl jsem,ano, Bůh může vše.I jal jsem se mučittěmi nejhroznějšími bolestmisama sebe. Bylo mi nakonec samotnému sebe líto.I rozplakal jsem se, jakého hrozného Bohajsem ve své mysli stvoři.

Stín Najednou je prázdno. Druhou židli nikdo nepřisune. Tedy řekneš – Dobrou noc, stínu co přišel odvedle. Zhasneš. A stín, přitulí se k tobě. Jako nejvěrnější přítel přilehne.

Tajemství Na bedně, kterou našel na odlehlém kraji půdy,bylo napsáno jediné slovo. BOUMETE

Vezmi Slovo,udělej důlek do černé prsti.Srdcem, nech se vésti,jakou silou a tlakem. Tedy vlož Slovo do úst.a nech jej klíčit.Mlčky.Až s létem jej sklízej.

Možná je to tím, že nemáme moře.Proto se nedíváme do dálky. Vztekle tedy,raději prdíme do hlíny,kterou chtěli bychom nazvat svatou.

Lístky buků jižjsou loďkám podobné. Hýčkán šuměním listí, za zavřenými víčky, hledám Jižní kříž.